Koňky 2019

Nažehlené bílé uniformy, historické stroje, soutěžní nálada a déšť. Závody koňských stříkaček v Jámách se už staly tradicí stejně tak jako nevyzpytatelné počasí. Ani letošní ročník nebyl jiný. Kdo se chtěl přijet v sobotu na jamské sportoviště opalovat, nepochodil.

 „Čeká vás štafeta s jamským překvapením. Tentokrát to bude palačinka,“ vítá hosty starosta jamského sboru Petr Starý. Před ním stojí vyrovnáno sedmnáct jednotek dobrovolných hasičů, většina v historických uniformách. Soutěžící se usmívají, sníst palačinku je příjemný úkol. Ale jen do té doby, než se o to za okamžik pokusí. „Dojedete na kole otevřít okénko hořícího domu, zazvoníte na poplach. V ten moment závod odstartuje. Až požár uhasíte, čeká na vás k přerovnání bedna piv, k snědku slíbená palačinka a na závěr tři piva na ex,“ ujasňuje starosta průběh štafety.

Sbory postupně startují, dešti navzdory. Jen při velkých průtržích mračen zůstává závodiště prázdné. Diváci jsou schovaní pod stany, pořadatelé neustále aktualizují předpovědi počasí. „Teď bude chvíli hezky, musí odsoutěžit co nejvíce týmů,“ domlouvají se. Déšť přichází ve vlnách, jako by zkoušel, co všechno zúčastnění vydrží. Ale ti se nedají. Nakonec je víc než zatažená obloha potrápí právě palačinky. Nikdo nečekal, že právě na nich tolik týmů pohoří. „Představuj si, že jíš bůček, pěkně mastnej, prorostlej,“ podporují se závodníci. Zkouší všechno, povzbuzovat, vyhrožovat. Jde to pomalu. Než hasič-konzument polkne poslední sousto a ukáže porotci prázdná ústa, ubíhají drahocenné vteřiny.

Ti nejlepší nakonec celou štafetu zvládli za jednu minutu jednapadesát vteřin, poslední družstvo závodilo čtyři minuty jednadvacet vteřin.

Kromě požárníků z okolí dojely i tři sbory ze Slovenska a jeden z Polska. Jamské závody si nechtějí nechat ujít. Předseda DHZ Kaplna Blažej Klobušický dokonce absolvoval celou cestu ze Slovenska na kole. „Přijel jsem včera, od nás je to sem 210 kilometrů,“ vysvětluje. Ještě dopoledne před závody se projel několik desítek kilometrů dlouhou trasou po okolí. Domů už prý ale pojede s ostatními autem.

 Ze Sence letos přijel také předseda tamějšího Pezinsko-Seneckého okresního sdružení František Daniš. „Jámy takovéto akce v Senci často navštěvují, takže my považujeme téměř za povinnost dojet zase sem,“ přibližuje Daniš. „Těší mě, že akce tohoto rázu jsou tolik oblíbené. A že se jich zúčastňují i mladí hasiči, že i je přitahuje historická technika. Nejen na Slovenku, ale i tady,“ dodává.

Závody skončily, vítězové jsou vyhlášeni. Přestalo dokonce i pršet, teď už přeci nemusí, když je po závodech. Už při vyhlašování výsledků hřálo slunce. Rozehrává se živá hudba. „Letos poprvé. I proto jsme akci přesunuli z neděle na sobotu, abychom večer ještě mohli v klidu co nejdéle posedět,“ vysvětluje Starý. Někteří hasiči se převlékají do suchého, jiní zůstávají v uniformách až do konce.

„Počasí nezklamalo,“ s hořkým úsměvem hodnotí akci Petr Starý a uklízí nepromokavou bundu. Ale je spokojený. „Těší nás, že se sem tolik hasičů vrací – právě i přes tu takřka pravidelnou zkušenost s deštěm.“

Je kam se vracet. Místní mají organizaci podobných akcí už dobře zvládnutou. Téměř všichni najdou místa k sezení pod robustními stany, takže na déšť musí jen v případě, že momentálně soutěží, nebo chtějí využít nabídky občerstvení. I v ní se jamští každoročně zdokonalují. Letos nabídli kromě „klasiky“ v podobě párků v rohlíku, hranolek či uzeného masa také grilované hermelíny nebo právě palačinky. A na ně mnozí po této sobotě opravdu jen tak nezapomenou.

Hana Kabrdová

sdhjamyrajce.net