Hasičské plesy na Moravě

Svůj příspěvek o hasičských plesech jsem pojal nejenom z hlediska kulturního a společného, ale i z pohledu sběratelského zájmu na tuto oblast činnosti. 

Pořádání plesů bývalo dříve pouze výsadou šlechty, až později se pořádaly plesy na vesnicích, kde jedinou kulturní místnosti byly hostince, zde se lidé po práci bavili, zde probíhalo veškeré společenské dění. K rozšíření plesů a tanečních zábav dochází po vzniku lidových tanců jako byla polka a valčík.

O hasičích se vždy hovořilo jako o nositelích kultury na vesnicích, bylo tomu tak hned z několika důvodů. V čele hasičských sborů byli zpravidla vzdělaní lidé. Ať již to byli učitelé, nebo významné osobnosti obcí a měst. Tito bývali současně členy i dalších spolků, které na vesnicích působily nebo teprve v té době vznikaly. Ať již to byly čtenářské, divadelní a jiné spolky. Jejich činnost se často prolínala a v mnoha případech přešla pod působnost hasičských sborů. Pořádání plesů bylo jednou z mála těchto činností, které přetrvaly až do současnosti. 

Zimní období již samo předurčovalo pořádání divadel a různých večírků. Po vánocích se konaly plesy a taneční merendy. Účelem všech těchto zábav bylo poskytnutí ušlechtilé zábavy členům a široké veřejnosti většinou ve městech a na vesnicích tak, aby byla podle možností získána co největší částka na zakoupení hasičských potřeb. Zde vystala otázka, jak nebo čím působit, aby účast byla co největší. Členové sboru i jejich rodiny považovali za svou povinnost přičinit se vlastí účastí na těchto akcích. Bylo však nutné působit i na širokou veřejnost, aby se zajistila co největší účast. A zde se dostáváme k plesovým pozvánkám, plakátům, výzdobě a všemu ostatnímu, co souviselo s pořádáním plesů. Proto bylo nutné vybrat takové návrhy na pozvánky a plakáty, které byly umělecky řešené a odpovídaly duchu a představám doby, na kterém se oko pozorovatele pokochalo jejich krásou a uspořádáním. Ve sborech se vždy připravovaly plány, kdy a kde ples uspořádat, kterou hudbu získat, jaké použít pozvánky, připravit výzdobu apod. Nejrůznější firmy zaslaly sborům vzorky a nabídkové katalogy, stačilo jen se pro nějaký druh rozhodnout. Samozřejmě, že každý člověk má jiný vkus, každému se líbilo něco jiného, tak jak je tomu i dnes a naše umělecké založení je mnohdy protichůdné.

Z pohledu doby bylo často kritizováno výtvarné provedení, kde se poukazovalo na nemožně zkroucené postavy nebo do jakého kroje byli hasiči oblečeni. Toto v dnešní době již tak nevnímáme. Tak jak se postupem let měnily náměty a způsob výroby, jsou to pro nás z našeho pohledu malá umělecká díla, která jsou ozdobou každého muzea nebo sbírky. Pozvánky byly vyráběny různou technikou od tištěných přes tlačené apod. Zobrazovaly náměty z činnosti hasičů. Hašení požárů, záchrana osob, pomoc při povodních, samaritní služba a jiné. 

Pozvánka musela být vizitkou hasičů a měla obecenstvu něco říct a poučit je o hasičské činnosti nebo naznačit cíle a snahy hasičů. Pozvánka se musela líbit, ne vyvolávat shovívavý úsměv. Výrobci se snažili hledat nové cíle, zdokonalení a nové formy. Tak, aby byla veřejnosti předkládána pozvání, která odpovídala době a vkusu. 

Hasiči chodívali roznášet pozvánky a zvát na plesy dům od domu. Proto se mnohde na půdách tyto pozvánky zachovaly až do dnešní doby.

Plesové pozvánky a další materiály tiskly tiskárny prakticky v každém městě, byly však i speciální firmy, které každoročně vydávaly nabídkové katalogy, podle kterých si bylo možné objednat nejen pozvánky, ale i další výrobky, které sloužily nejen vlastní propagaci,ale i výzdobu a pro pobavení. Byly to nabídky papírových čepic, přileb, lampionů, řetězů, papírových květina a jiného dekoračního zboží. Výrobci nabízeli i dekorační figury českých hasičů v životní velikosti, dva protějšky, trubač, a lezec v předepsaném stejnokroji. Z některých známých výrobců uvádím – Josef Glos v Semilech, Zmatlíka a Palička Praha – Letná, Josef Hrádek – Uhlířovy Janovice, Propagační družstvo hasičské v Praze aj. Dále to byli výrobci vstupenek a dekorací. Jako A. Koch – Odry, Josef Vojtěch – Velké Hamry, Josef Hnát – Praha a další. 

Vraťme se však ještě k vlastním plesům. Skutečnost, že nebyl stejný názor na jejich pořádání, dokládá článek, který vyšel v době před 80 lety. Hasičský funkcionář se zde pozastavuje nad častým pořádáním plesů a doporučuje je omezit na co nejmenší míru. Z ohledem na to, že z těchto podniků přichází do sborové pokladny nepatrné obnosy a dochází zde k mravnímu úpadku. Těžko dnes zjistíme, jak tomu před lety bylo, ale pravdou bude, že výtěžek z plesů nebyl nikterak velký. Jak si dnes mnozí hasiči naříkají, že musí platit Ochrannému svazu autorskému nebo za pronájem sálu, není to nic, co by tu již nebylo. Jak dokazují doklady Ochranné sdružení autorské Čsl. Skladatelů, spisovatelů a nakladatelů hudebních zapsané společenstvo ručením omezeným z roku 1930. Nebyly to však jen tyto poplatky, ale např. daň z obratu, která se musela odvádět z každého výdělečného podniku, a to i z tanečních zábav. Bylo doporučeno připočíst ji ke vstupnému. Tato daň v roce 1923 činila 2% z hrubého příjmu. Dále se platila dávka přes čas, to je po 24,00 hodině. Do roku 1923 činila 78 Kč, od tohoto roku byla snížena na 56 Kč včetně kolku. Výtěžek z tombol a loterií určený na nákup hasičského nářadí a výstroje byl osvobozen od poplatků z rozhodnutí C.K. ministerstva financí 3. září 1909. Je tedy vidět, že ani naši předchůdci neměli na růžích ustláno. 

V Olšanech u Prostějova začala tradice hasičských plesů již rok po vzniku hasičského sboru, tedy od roku 1886. Do roku 1925 se plesy konaly v místním hostinci. Roku 1924 byla postavena místní Sokolovna, postupem let byla však i tato prostorově malá, protož bylo přistaveno takzvané přísálí.  Zde bylo v době konání plesů místo pro stoly a židle, prostor sokolovny potom sloužil jako parket. V roce 2002 byla provedena generální rekonstrukce sokolovny, bylo vybudováno nové sociální zařízení, včetně šatny, prosto k prodeji, výčep aj. 

Do konce 90 klet minulého století se chodilo zvát na plesy dům od domu. Vždy se prodalo velké množství vstupenek, neboť vstupenky si kupovali i lidé, kteří na ples vůbec nechodili, ale touto formou přispívali na činnost hasičského sboru. Po roce 2000 se od této formy upustilo z důvodu omezené kapacity sokolovny, kdy se často sešlo více návštěvníků, než bylo míst k sezení. Od té doby se vstupenky prodávají s místenkou v předprodeji. Vstupenky bývají velice rychle rozebrané a my nejsme bohužel schopni vyhovět všem požadavkům. K výzdobě sálu se dnes více používá rostlých květin, někdy doplněné výzdobou s hasičskou tématikou. Dnes se však již nevyrábí taková výzdoba, kterou nabízeli speciální výrobci, a u každého sboru záleží na fantazii a dovednosti jeho členů. Zájem dostatečné široké veřejnosti je zatím zárukou toho, že tradice hasičských plesů vydrží i v dalších letech.  

 

(Alois Vláčil)

článek převzat z www.dh-vysocina.cz