Hasiči soutěžili i v pití mléka a pojídání vajec

Bylo by to odpoledne jako vysněné. Slunko se opírá do bílých uniforem hasičů, sportovní areál je plný k prasknutí. Letní idylu však brzy přeruší bouřka, kroupy a vydatný déšť. Hasiči se ale nevzdávají.

Závody koňských stříkaček se staly v Jámách tradicí. Na letošní šestý ročník se sjelo na sedmnáct sborů. Mezi soutěžícími z okolí se objevují i dvě družstva ze Slovenska – hasiči ze Sence a z Kaplné. „Jezdíme sem rádi. Letos tu jsme již popáté a popáté se nám tu líbí," říká předseda Dobro-voľného hasičského zboru Kaplná Blažej Klobušický.

Letos poprvé hostí hasiče sportovní areál nad obcí. „Je tu mnohem více místa, všichni diváci dobře vidí," pochvaluje si starosta jamských hasičů Petr Starý.

Každoroční specialitou jamských „koněk" je štafeta, která soutěžící pokaždé zaskočí něčím jiným. „Letos bude jamské překvapení souviset se slepicemi, ale kuřecí řízek to není," naznačuje s úsměvem Petr Starý hasičům při slavnostním nástupu. „To budou určitě vajíčka," zazní spekulace z řad diváků.

A skutečně, hasiči musí sníst vejce vařená natvrdo, vypít sklenici mléka, metrovým brčkem půllitr piva a přeskládat bednu „lahváčů". Naštěstí jako štafetu.

Chloubou jamského sboru je již několik let také tříčlenná jednotka nejmladších hasičů. Kluci mají svoji mini koňskou stříkačku i auto. I na tuto akci si připravili ukázku, tentokrát už ale derniérovou.

„Kluci svým malým uniformám odrůstají. Čeká je ještě několik akcí, ale nic nového již neplánujeme," líčí Starý. Dnes se ale rozhodně ještě bude na co dívat, na přípravě scénky si Jamští dali záležet.

LETECKÁ BITVA

Nebe křižují letouni německé armády a bombardují anglický hangár. Za zvuku výbuchů se k němu blíží trojice neohrožených hasičů a hangár plamenů brzy zbavují. Do ukázky se tak tentokrát zapojily i radiově řízené modely letadel a pyrotechnika.

Když se staví na start jamský tým, začíná poprchávat. A následuje taková bouřka s kroupami, že pořadatelé i návštěvníci mají co dělat, aby před ní zachránili stany, které je dosud kryly před sluncem.

„Po těch letech se to pomalu stává pravidlem. Včera bylo krásně, prší jen dnes," krčí rameny Starý. Závody prý připravovali půl roku.

Jen co se průtrž přežene, vrací se slunce, které pomalu začíná vysušovat kaluže a promáčené hřiště. Slunečná idyla ale netrvá dlouho. Další déšť už vydrží až do večera. „Polovina sborů odsoutěžila v suchu, polovina za deště," hodnotí Starý.

Na stupně vítězů se staví sbor z Dlouhého, z Veselíčka a třetí příčku obsazují místní. „Nevadí, že jsme nevyhráli. Jde nám především o zábavu," vysvětluje Klobušický.

A skutečně, úsměvy na tvářích diváků se jim podařilo vykouzlit ukázkově. Hned po útoku zařadili zábavnou scénku, v níž předseda sboru alias „primár Blažej" křísí členy zásahové jednotky několika údery betonového kardiostimulátoru.

I navzdory dešti jsou tak všichni včetně diváků spokojení. „Musím se přiznat, že samotným štafetám moc pozornosti nevěnuji. Jsem tu hlavně kvůli atmosféře a lidem, které tu potkávám," uzavírá jeden z přihlížejících Ondřej Hudeček.